Výpravní budova železničního nádraží

Stavební vývoj železniční stanice Suchdol nad Odrou: Železniční stanice Suchdol leží na hlavní trati bývalé Severní dráhy Ferdinandovy, jejíž stavba byla započata ve Vídni v roce 1837. Její první stanicí po překročení státní hranice byla Břeclav (1839), směřovala dále přes Hodonín a Hulín k Přerovu (1841) a z Lipníka, přes Suchdol a Ostravu k Bohumínu (1847), který je jejím posledním nádražím na našem území. Trať pokračovala dále do Polska s cílem dosáhnout solná ložiska v Haliči.
Nádraží Suchdol bylo postaveno v rámci další fáze výstavby, tj. úseku Lipník - Bohumín, jehož provoz byl zahájen v květnu 1847. Původní název stanice byl "Zauchtel" nebo "Zauchtel-Nordbahn". Roku 1863 bylo vyhověno žádosti okresního zastupitelstva v Novém Jičíně, aby se pojmenování rozšířilo podle okresního města na "Zauchtel - Neutitschein".

Dnešnímu člověku se tato změna může zdát poněkud nesmyslná. Zřetelně však ilustruje snahy tehdejších představených a také obchodníků o zviditelnění svého města, jehož jméno se ocitlo na tak významné trati. V tomto případě šlo pouze o rozšíření názvu. Tlaky vlivných však vedly často ke kuriózním situacím. Například dnešní stanice "Nedakonice" se téměř třičtvrtě století nazývala působením mocného kapitálu polešovických obchodníků podle sousední obce "Polešovice" přesto, že vlastní stanice stojí na území Nedakonic. Ale vraťme se do Suchdola.

Po dostavbě místní trati do Nového Jičína (1880), který tímto napojením na hlavní trať získal vlastní nádraží, se stanice vrátila k označení "Zauchtel - Nordbahn". Místní jičínské nádraží v Suchdole se označovalo "Zauchtel - Lokalbahn". Od roku 1921 bylo užíváno české označení "Suchdol - státní dráha", pro trať do Nového Jičína pak "Suchdol - místní dráha". Kromě mezidobí válečných let 1938 - 1945 nese již stanice trvale název "Suchdol nad Odrou". Projektováním pozemních staveb v úseku Lipník - Bohumín byl pověřen inženýr Karel Hummel, který je autorem prvních výpraven ve stanicích Lipník, Hranice, Polom, Suchdol, Studénka, Svinov, Ostrava-Přívoz a Bohumín, dostavěných v době zprovoznění trati, tedy v roce 1874. Výpravní budova v Suchdole byla situována při příjezdu od Lipníka po pravé straně od kolejiště. Tato patrová stavba s valbovou střechou byla navržena stejně jako ostatní jmenované výpravny v prostém klasicistním stylu. Poté, co ztratila svůj původní účel, byla v roce 1891 přeměněna na obytný dům. Dnešní cestující by v ní jen marně hledal přijímací budovu. Šedá oprýskaná omítka postrádá původní plastické členění a šestitabulková okna byla nahrazena typovými nečleněnými okny. Jen v chodbě je dochováno dřevěné schodiště. V tomto prvním stavebním období stály ve staničním obvodu dřevěné kůlny a také dřevěné stavědlové domky. V letech 1870 - 1873 došlo v návaznosti na stavbu druhé koleje k rozšiřování celé stanice. Vedle první výpravní budovy bylo postaveno zděné skladiště s rampami a naproti výpravny za kolejemi patrová obytná a kasárenská budova. Z konce 70. let 19. století pocházejí také zděné strážní domky při severním a jižním zhlaví. Jak už bylo zmíněno výše, v roce 1880 zahájila svůj provoz místní dráha Suchdol - Nový Jičín, jejíž staniční budova byla postavena v blízkosti první výpravny. Cestující z Nového Jičína v Suchdole museli přestupovat na hlavní trať a překonat nevelkou vzdálenost z jedné výpravny do druhé.

Z přelomu 70. a 80. let pochází pravděpodobně vodárna, kterou bychom tu dnes stěží poznali. (Pamětní kniha železniční stanice Suchdol uvádí, že byla postavena v roce 1891. Plánová dokumentace však dokazuje, že v tomto roce byla provedeny pouze vnitřní stavební úpravy.) Na západní straně kolejiště vlevo od výše zmíněné kasárenské a obytné budovy stála vodárenská věž s jednoosými přízemními křídly po stranách. Její fasádu členila pásová bosáž a záklenky oken. Podle plánu z roku 1936 však byla provedena tzv. adaptace, jejíž výsledkem je stávající přízemní objekt s plochou střechou. K největším stavebním změnám však dochází teprve kolem r. 1891 v souvislosti s výstavbou místních tratí ze Suchdola do Fulneku a do Budišova. Na západní straně od kolejiště byla postavena nová výpravní budova, která se stala ostrovem mezi místními tratěmi a státní dráhou. Použitý typový projekt výpravny byl určen pro oboustranný provoz. Hlavní vstup do vestibulu je umístěn nezvykle na severní štítové straně patrové části završené mansardovou střechou se světlíkem, původně osvětlujícím vestibul. Na obou podélných stranách středního přízemního traktu s restaurací probíhají přístřešky na litinových sloupcích. Cestující tedy mohli plynule procházet výpravnou při přestupu mezi místními a státní dráhou. Celou stavbu ukončuje kolmé křídlo se sedlovou střechou s dopravní kanceláří v přízemí. Použité režné cihelné zdivo je bohatě plasticky členěno vystupujícími nárožími rizalitů, horizontálními římsami a záklenky. Výpravní budova byla v roce 1997 prohlášena za kulturní památku. Režné zdivo bylo užito také při stavbě patrového obytného domu v blízkosti severního zhlaví a přízemní podélné remízy. Oba objekty postavené podle typových projektů se dochovaly ve velmi dobrém stavu a slouží stále původnímu účelu.

Další stavební období nadešlo teprve v druhé polovině 30. let 20. století. Pamětní kniha žst. Suchdol jej podrobně popisuje: "Dne 7.října 1935 bylo započato s přestavbou kolejiště stanice Suchdol n.O. Přestavba je rozdělena na několik let. 1937 - odevzdáno přerovské zhlaví, dále byly na tomto zhlaví zřízeny nové čistící jámy a postaveny vodní jeřáby s velikou výkonností. V tu dobu byla také dána do provozu nová vodárna a čerpárna. Rok 1938 byl rušný. Stanice byla přestavována. Vyrovnávaly se koleje, stavěla se nová hradla, celé nádraží se rozšiřovalo. Byly namontovány poslední výměny, hradlové přístroje, dokončovala se vrchní stavba". Nově postavená vodárna byla vybavena dvěma nádržemi. Její předchůdkyně byla, jak už bylo výše zmíněno, přestavěna na přízemní objekt. Posledním významným mezníkem v historii stanice byla elektrifikace trati koncem 50. let 20. století. První zkušební jízda mezi Hranicemi a Polankou nad Odrou se uskutečnila 1. července 1962. Další významný krok je otázkou blízké budoucnosti. Stavba tzv. koridoru, která s sebou přináší podstatné zásahy do vzhledu mnoha stanic (stavby podchodů, zastřešování ostrovních nástupišť, nové provozní budovy apod.), pokračuje rychlým tempem. Doufejme, že po svém vstupu do železniční stanice Suchdol, bude respektovat historický význam tohoto nádraží.

(Text: Alena Borovcová , Památkový ústav v Ostravě, časopis Poodří č. 4/2000.)